Kdo má zájem využívat virtuální měnu, musí ji nějakým způsobem získat. Buď skrze obchod na burze, nebo ve směnárně, nebo Openbazarem či sběrem tzv. faucets, případně těžbou. Zatímco nákup a prodej spočívá v operacích s již využívanými finančními prostředky, těžba kryptoměn je v podstatě, zjednodušeně řečeno, pracovní proces. Možná i z toho důvodu se takto nazývá, neboť každý, kdo doluje drahé kovy, musí vynaložit mnoho úsilí, než se mu podaří touto formou zbohatnout.
Těžba virtuálních mincí spočívá v potvrzování uskutečněných transakcí, tedy všech „účetních“ pochodů v rámci této sítě, a to s využitím tzv. Blockchainu. Ten lze považovat za jakousi obdobu decentralizované účetní knihy, jejíž kopii má každý účastník sítě k dispozici. Všichni těžaři jsou za svou činnost odměňováni určitým obnosem, pochopitelně v dané virtuální měně.
Jak se těží Monero
Provádí se na výkonných speciálních výpočetních systémech, nazývaných jako RIG, většinou sestavených s velkým množstvím grafických karet. Využívá se k tomu algoritmu SHA-256 a ten vyžaduje značné množství paměti. Vývojáři této měny již od začátku počítali s tím, že by bylo záhodno ochránit těžaře před spuštěním obřího asijského konglomerátu, kde se doslova ve velkém stylu těží Bitcoin. U Monera se počítá výkonnost těžby na jednu grafickou kartu v Hash za sekundu, zatímco u jiných měn v MegaHash za sekundu.
Těžební pool
Těžit v současné době virtuální mince sólo, přestává mít takříkajíc smysl. Je to běh na dlouhou trať s nejistou návratností investic a většina lidí to časem vzdá. Dnes se zájemci o těžbu sdružují v tzv. poolech. To jsou skupiny těžařů, kde všichni jejich členové pracují v rámci skupiny „Monero mining“ ve spojení obrovského početního výkonu a tím pádem vzniká mnohem větší šance na nalezení tzv. bloku. Odměna za vytěžený blok se pak rozdělí ve skupině podle velikosti početního výkonu, který jednotliví těžaři v rámci skupiny poskytují.